Je zajímavé, že pokud má někdo doma kočku nebo kocoura, kteří nebudou chovní, hned při první návštěvě se ptá, jak to bude s kastrací. Pokud však zmiňujeme kastraci před majitelem feny nebo psa, spousta lidí se na nás stále dívá jaksi divně a podotýká, že je to „cosi proti přírodě“.
Jistě, neustále se mrouskající kočička nebo značkující dospělý kocour nás „obtěžují“, takže je vykastrujeme, ale hárání 2* ročně nebývá zas takový problém a ne každý pes nakonec vyje a utíká, když je v okolí háravá fena…
Takže, jak to vlastně je. Jde o naše pohodlí nebo o zdraví našich miláčků?
Rozhodně si musíme říct, že kastrace není nic proti přírodě. Naopak život psa a i kočky, pokud nechodí volně ven, je částečně proti přírodě, neboť se nemohou volně rozmnožovat. Takže pokud nechceme mít mláďata, je jedno, zda psí nebo kočičí, je na místě provést kastraci. Čím dříve, tím lépe. A je třeba zdůraznit, že rozhodně neplatí, mezi majiteli rozšířené heslo, že alespoň jednou by mladé měly mít. Neplatí ani pro feny ani pro kočky! Majitelům říkáme, že pokud chtějí zažít odchov mláďat, fajn, ale svému miláčkovi tím nijak nepomohou. Naopak. Porod nemusí být vždy jednoduchý a může někdy končit v lepším případě císařským řezem, v horším případě i úhynem matky. A navíc, odsunete dobu kastrace na později a tím můžete přijít o pozitivní efekt časně provedeného zákroku. Nejnovější výzkumy dokazují, že u fen časně provedená kastrace, před prvním háráním nebo hned po něm, snižuje riziko výskytu nádorů na mléčné žláze o více než 95 %. Tento významný efekt však s počtem hárání prudce klesá a kastrace provedená po čtvrtém hárání již prakticky nemá na vznik nádorů vliv. Doporučujeme však provést kastraci i později, např. po ukončení „chovné kariéry“, neboť vždy provádíme zákrok u zvířete ještě relativně mladého, zdravého, zamezíme výskytu nežádoucích falešných březostí a navíc, jelikož odstraňujeme i dělohu, vyvarujeme se vzniku zánětu dělohy, pyometry. A tady již jde o vážný problém, jelikož majitel ne vždy rozpozná příznaky a často přichází velice pozdě. Pak ani rychle provedená operace nemusí feně zachránit život.
A kdy vlastně zákrok absolvovat?
Pokud jde o kočku či kocoura chovaného v bytě, doporučujeme počkat přibližně do 9měsíců stáří, do doby dospělosti. Pokud kocour začne být doma výrazněji cítit nebo když začne značkovat, můžeme provést kastraci i dříve. Kočička by v době zákroku neměla být v říji.
Jiná situace je u koček, které chodí ven. Mladé kočky doporučujeme kastrovat před jarem, nejlépe v lednu, únoru. V té době se většina koček nemrouská, což je pro zákrok ideální. Pozdější termíny jsou již rizikovější, neboť nová koťata se začínají většinou rodit v dubnu, květnu. Odečtěme dva měsíce březosti… Pozor, koťata narozená na podzim, mohou již na jaře mít svá vlastní koťata! A neplatí, že kočka, která kojí, nemůže mít koťata!
Pro mladé kocoury, kteří chodí ven je ideální stejný termín, leden, únor. Kočky se nemrouskají, takže je nic netáhne ven a po kastraci se již drží doma nebo v nejbližším okolí. Pokud jsou však zvyklí „courat“ před kastrací, provedený zákrok již nic neřeší a oni zůstanou tuláky.
Pamatujte na to, že kočka, která chodí ven, má většinou kratší život než ta bytová nebo ta, která se drží jen na zahradě, jelikož jí hrozí větší nebezpečí úrazu (auta, psi, bohužel i lidé).
Feny doporučujeme kastrovat před prvním háráním nebo po něm, abychom snížili riziko vzniku nádorů na mléčné žláze. Pokud kastrujeme později, je vhodný termín alespoň měsíc po nebo před háráním. Operace během hárání se kvůli vyšším rizikům nedoporučuje.
Kastrovat psy není sice ještě tak běžné, ale i tady existují důvody pro zákrok. Předejdeme problémům ve vyšším věku s prostatou, nádorům na konečníku i na samotných varlatech. U agresivních, dominantních psů nám kastrace může pomoci psa zklidnit (to však neplatí pro temperamentní psy). Někteří psi navíc špatně snášejí háravou fenu v okolí, vyjí, nežerou, utíkají a i tady jim zákrok pomůže.
Takže rozhodně kastrace není nic proti přírodě, ale zákrok, který prokazatelně prospívá zdraví zvířat.
Určitě také neplatí, že kastrovaní psi jsou tlustí. Vždy záleží na majiteli, jak se ke svému miláčkovi postaví, upraví mu stravu a režim dne. Bohužel spousta majitelů dokáže své mazlíčky zkrmit i bez kastrace.
A už vůbec neplatí, že fena musí mít aspoň jednou štěňata, aby byla zdravá! Bohužel i feny po vícečetných porodech mohou mít ve vyšším věku nádory na mléčné žláze, problémy s háráním a následně i zánět dělohy.
Vedle pozitivních dopadů kastrace, je také třeba zmínit i určitá negativa.
Majitel musí počítat s tím, že po kastraci se jeho zvířeti výrazně změní metabolismus a tomu je potřeba přizpůsobit krmení. Dochází k poklesu metabolismu až o 20 % a tak je nejlepší zvíře převést na nějakou odlehčenou stravu pro kastráty (kočky) nebo light (psi). Rozhodně neplatí, že kastrované zvíře = tlusté zvíře.
Další nepříjemností, ke které může dojít u fen, je výskyt močové inkontinence, která souvisí s poklesem hormonů a povolením močového svěrače. Riziko vzniku tohoto problému není nijak velké (vyšší výskyt u větších a obézních zvířat) a pokud přeci jen nastane, dá se bez problémů zvládnout pomocí léků.
U dlouhosrstých psů i fen můžeme někdy po kastraci pozorovat vznik tzv. štěněčí srsti, což je viditelné hlavně u psů se světlou srstí.
A nakonec je potřeba zmínit i riziko zákroku jako takového, neboť jde o operaci v celkové anestezii a např. při kastraci feny jde i zákrok, který patří mezi větší břišní operace. Na druhou stranu ale není na místě se příliš bát a rozhodně výhody zákroku převažují nad drobnými negativy.
Shrnutí na závěr:
- kastrace není zákrokem „proti přírodě“
- kočka ani fena nemusí mít alespoň jednou v životě mláďata, aby byly zdravé
- abychom snížili riziko vzniku nádorů na mléčné žláze, je potřeba provést kastraci feny co nejdříve
- provést kastraci i u chovných zvířat po ukončení chovnosti
- kastrované zvíře nerovná se tlusté zvíře
- výhody výrazně převažují nad nevýhodami